Poslední střípky z hor

Jak jsem slíbila, je tu ještě jeden článek s fotkami (a nejen s nimi!). Původně jsem plánovala uveřejnit mnohem, mnohem více, ehm, rozličných fotografií, ale nakonec jsem se umírnila jenom na těchto pár... mám se docela ráda a nehodlám riskovat, že bych od některého ze zobrazených aktérů dostala na budku. Nebo hůř, na foťák! :)

Hnedka na úvod pěkně zostra, poznáte, kolik lidí je na fotce? :-D

Roztomilé stádečko oveček i s jehňátky u někoho na zahradě :)

Street art v Revúcích. Jo, hrála jsem si na Japonce. xD

SPZ u prominentů... 888! :)

Pokus o chůzi bez sněžnic. Nevyšel. :)

Nižná Revúca

Pan sněhulák! :-D

Tak a teď ty sněžnice, že jo... slíbila jsem to. :) LuJu nám natočila krásné video z pochodování, já se tam jenom mihnu a ostatním snad zveřejnění vadit nebude. Z prvního výletu je jen začátek, valná většina je z dvanáctihodinové hardcore cesty po krpálech možných i nemožných, které jsem se neúčastnila. Radši. xD

Zdroj: LuJu

Líbí, nelíbí? Co na to říkáte?
Byli jste někdy na sněžnicích? :)

Mějte se krásně,
Ilka

Velká Fatra 2013

Vítejte u dalšího článku! :) Na začátek bych se chtěla omluvit za mystifikaci z předminula, samozřejmě jsme nebyli v Tatrách, ale ve Velké Fatře. Ve slovenských horách mám docela bordel a asi se to jen tak nezlepší. Ostatně, Tatry a Fatra? Proč nemohli být v pojmenovávání trochu kreativnější? Jasně, to už bych chtěla moc. ;-)

No, tak přesně v téhle drevenici jsme nebydleli. :-D Tuto obývala druhá část výpravy. :)

Na cestu jsme ještě se dvěma kamarádkami vyrážely v úterý ráno z Brna se Student Agency. Žlutým autobusem jsme dojely až do Ružomberoku a zbývalo už "jen" najít správnou zastávku a odjet do Revúc, místa našeho pobytu. Ehm, no...takhle napsané to vypadá jednoduše. Ale není! Nádraží bylo děsivě veliké a po pěti hodinách sezení v autobuse byly moje orientační schopnosti na bodu mrazu. Tak jsem tam stála, smutně koukala, holky koukaly na mě, až se neznámému slovenskému mladíkovi zželelo ztracených turistek, přitočil se ke mně a říká: "Do Liptovských Revúc to ide stadiaľto..." a ukázal kamsi do háje. Poděkovala jsem, pobraly jsme věci a přešly na opačnou stranu nádraží, kde se nacházela hledaná zastávka.

Naše drevenica, větší, útulnější a bezvadně vybavená (až na koupelnu, ale o tom pomlčíme, OK?). ;-)

Přijel autobus, my jsme nastoupily a dobrodružství pokračovalo. Liptovské Revúce jsou vesnice na samém okraji národního parku Velká Fatra. Domky leží roztahané v údolí na délce přibližně pěti kilometrů a z čistě praktického hlediska je ves rozdělena na Nižnú, Strednú a Vyšnú Revúcu. Samozřejmě, že jsme nevěděly, ve které části se nachází naše drevenice. :-D A tak jsem se zeptala paní, která seděla vedle mě, jestli náhodou neví... věděla a ochotně mi poradila, na které z pěti zastávek máme vystoupit.

Všichni jsme se vešli do dvou chalup a pod širákem nikdo (naštěstí) neskončil.

Byly jsme v Revúcích! Dílčí úspěchy se musí ocenit, ale než jsme se stihly vzpamatovat, všichni lidé se rozprchli. Z domu přímo před námi vzápětí vyšla sympaticky vypadající paní vyhazovat odpadky - ideální příležitost k tomu se zeptat kam dál. :) Byla neuvěřitelně milá, chvíli přemýšlela, a když jsme jí řekly, že jsme ubytované u paní Sanigové, zeptala se na její křestní jméno. To jsme samozřejmě nevěděly. Proč taky, že jo... paní se na nás usmála a povídá: "Viete, Sanigovcov je nás tu poľ dědiny." Aha. xD

Hlavní silnice v Revúcích, v pozadí kostel

Nakonec jsme zdárně trefily správnou drevenicu se správnou paní Sanigovou, cestou jsme potkaly další tři účastníky zájezdu, kteří vyrazili autem a vlastně jsme byly spokojené, jak jsme to všechno hezky zvládly. :)

Sluníčko se na nás vykašlalo a celou dobu se schovávalo za mraky... :-/

Druhý den jsme vyrazili na sněžnice. Ehm, no... ze začátku jsem si po nich pořádně šlapala, protože je pěkně divné dávat najednou nohy dál od sebe a pochodovat jako kachna. Pak se to nějak zlomilo a dalo se to. :) Já jsem šla jenom část naplánované trasy, pak jsem se otočila a vracela se ve stopách zpátky a cestou fotila. Pořídila jsem nad očekávání hodně fotek, které si troufám označit za tvůrčí, a taky pár těch normálních, které Vám ukážu níže. Takže, už přestávám kecat... teď budou mluvit fotky.

Červená značka. Prostě jsme hádali, kudy přesně vede. :)

Potok? Na sněžnicích? Žádný problém!

Krásný výhled dolů...

... a o poznání méně krásný pohled nahoru. xD

Obyčejné zasněžené kytky

Opuštěný strom v krajině

Motivační cedule. Za ty údaje vzdáleností v hodinách bych zabíjela...

Na závěr jedna místní lidová architektura. :-D

Původně jsem chtěla nacpat všechno do jednoho článku, ale po zjištění, že by byl dlouhej jako Liptovské Revúce, jsem tuto myšlenku zavrhla a vy se tak může těšit ještě na jedno povídání doplněné fotkami. :)

Mějte se krásně,
Ilka

P.S. Už je Vás tu 14 pravidelných čtenářů! A právě před chvílí blog překročil tisícovku zobrazení... děkuju!

Když se štěstí unaví

... sedne si i na vola. Nebo na mě. :-D Ale od začátku. Nějak moc se neangažuji ve všemožných giveaway soutěžích na blozích, výhra mě musí zaujmout, abych se zapojila. Na začátku ledna jsem se spíš ze srandy přidala k soutěžení s Ladyboxem na Facebooku a ejhle, usmálo se na mě štěstí poprvé. Nezískala jsem sice celou krabičku krásy zadarmo, ale tělové máslo NIP+FAB s vůní Coconut Latté je taky fajn a já jsem za něho moc ráda. :)

Zdroj: NIPFAB.cz

Trvalo dlouho, než ke mně máslo doputovalo, ale o to větší jsem z něho potom měla radost. Zatím se držím, musím spotřebovat kokosáka od Baley, tohle musí ještě chvíli na důkladné otestování počkat.

No a aby toho nebylo málo, Rendy na svém blogu Ordinary Life uspořádala ve spolupráci s e-shopem Bohemic giveaway o vonnou svíčku Meadows a detoxikační tělový peeling Cowshed. Já, jakožto regulérní blázen do svíček, jsem zajásala, ale popravdě moc nedoufala, že z těch mnoha a mnoha lidí by mohla být vylosovaná zrovna moje maličkost. Takže jsem byla pořádně překvapená, když jsem dostala mail se sdělením, že vyhrávám. Úsloví "šťastný jako blecha" dostalo rázem nový rozměr. :-D

Zdroj: Bohemic.com

Zrovna jsem odjela na hory, když mi paní doručovatelka volala, že pro mě má balíček. Po vleklém domlouvání na mě svíčka týden počkala v místní firmě a já si ji v pondělí radostně spěchala vyzvednout. Celé balení bylo na první pohled vyšperkované do posledního puntíku a úžasnou vůni jsem cítila i přes několik vrstev kartonu. :)

Když jsem svíčku vybalila, zarazilo mě, jak je malá. Kdybych si ji kupovala a vyplázla za ni víc jak tisícovku, asi bych byla docela rozladěná. Ale darovanému koni na zuby nehleď, znáte to, že jo? Přepravce s ní nezacházel zřejmě zrovna jemně, přišla celá zašpiněná od vosku, ale šlo to očistit, takže mi tu teď hoří na stole a vypadá skoro stejně krásně jako ta na oficiální fotce.

Ještě se s Vámi musím podělit o děkovnou kartičku, která přišla v balení se svíčkou, ta se Bohemicu povedla maximálně. ;-) Doufám, že jste můj "chlubící" post přelouskali a omlouvám se, že jsem nepřiložila vlastní fotky, svíčku stoprocentně nafotím a brzy Vám ji ukážu v reálu.

Mějte se krásně,
Ilka

Remains of Force

Po odmlce způsobené mým pobytem na Slovensku ve Velké Fatře a následném vzpamatovávání se z toho šoku, že už jsem zase doma, se Vám opět hlásím s článkem a především s fotkami. V sobotu odpoledne, když jsem dojela polomrtvá z dovolené, jsem se stihla akorát umýt a převlíct, nachystat foťák do akce a už jsem uháněla směr Brno - Melodka.

Dlouho dopředu byl naplánován koncert mé oblíbené kapely Remains of Force a i když mi zbývaly poslední zbytky síly (jak poetické), musela jsem tam být. :) Fotila jsem a fotila, občas někoho pozdravila a prohodila s ním pár slov... popravdě, moc si z toho večera nepamatuju a rozhodně to nebylo tím, že bych byla namol. Ze tří džusů se totiž opíjí dost těžko. :-D

 

Vidíte toho fotografa? Vidíte ho TAM? Furt, ale furt mi lezl do záběru, ošklivec jeden škaredá! :-/

Některé fotky mají za sebou dosti brutální retuš, protože jsem se z nich zoufale snažila odstranit druhého fotografa, který byl všude tam, kde jsem ho mít nechtěla... kdyby nebyl o tolik starší a větší než já, šla bych si to s ním vyřídit ručně, ale takhle, no... byla jsem ráda, že lezu a fotím. :-)

A protože fotky z koncertu bez malinkaté hudební vložky by měly jen poloviční výpovědní hodnotu... nemůžu si to odpustit a musím Vám sem přihodit aspoň jednu píseň od Remainsů. Kdo nemá rád metal (takoví lidi doopravdy existujou? :-D), ať na to vůbec nekliká (i když schválně vybírám jejich nejpomalejší skladbu). :-P

Tak, to by bylo pro dnešek všechno. Moc se těším, co na koncertové fotky budete říkat.
A co písnička? Přežili jste ve zdraví, nebo dokonce, líbila se Vám? :)

Mějte se krásně,
Ilka

Bleška fotomodelkou

Zdravím všechny u dalšího článku! Hned zkraje vysvětlím nadpis - plácám v něm cosi o bleše, a přitom na fotkách vidíte kočku... Můžu Vás ubezpečit, že nemáte vlčí mlhu (sakra, už se do těch zvířat zamotávám!). Ta kočka se totiž jmenuje Bleška, bydlí ve stáji, kam už víc jak devět let chodím jezdit na koních, a byla tak ochotná, že mi zapózovala při pravidelné obchůzce svého teritoria. :)

Fotky jsou tentokrát úplně surové, bez úprav (kromě ořezu některých do čtverce), takhle vylezly z foťáku. Odpolední zimní sluníčko je nádherné a nevyužít přesně té chvíle, kdy se rychle kloní k západu, by byl pro fotografa hřích.

Vše bylo nafoceno během velmi krátkého časového úseku (tolik trpělivosti se mnou Bleška zase neměla), takže nebyl moc prostor k vymýšlení zajímavějšího záběru a úhlu pohledu.

Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, jak se Vám fotky líbí nebo nelíbí. :-)
Taky by mě zajímalo, jak jste na tom s kočkami? Máte je rádi, jsou Vám jedno nebo je nemůžete vystát?

Mějte se krásně,
Ilka

Prezidentská fotka

Vítejte u mého dalšího článku! :) Politiku na blog o focení tahat vážně nehodlám, to ani v nejmenším, ale poté, co jsem na Novinkách zahlédla článek věnovaný oficiální fotografii, kterou zveřejnil náš nový prezident, nedalo mi to a trochu jsem zapátrala. Google mi pomohl najít i zbylé dvě fotky českých prezidentů a já si je dovolím okomentovat. Nečekejte profesionální a už vůbec ne objektivní hodnocení, napíšu prostě to, co si myslím, co se mi líbí, i to, co bych zkusila udělat jinak.

Autor: Herbert Slavík, zdroj: Novinky.cz

Začněme tedy tou nejnovější, fotkou Miloše Zemana. Jako první mě upoutaly jednoznačně ruce. Jsou tam! Už to je jiné než u "klasických" portrétů. Nutně si kladu otázku, proč fotograf zvolil tuto pózu, co ho k tomu vedlo a jestli tím chtěl něco říct. Byl to snad nápad samotného Zemana? O tom silně pochybuju.

Nemůžu se ubránit dojmu, že na snímku něco nehraje... jakoby ty ruce nepatřily k tělu! A pokud patří, je přidělaná cizí hlava. Já vím, že to tak není, ale je to tak nevyvážené. Hlava je lehce nakloněna na stranu, snad pokus o odlehčení vážnosti?

Také světlo mají vyřešené špatně, vidíte to pravé oko? Je příliš schované ve stínu, působí tmavě a o poznání zapadleji než levé. A když už jsem u toho kritizování, vadí mi ty hodinky. I kdybych nakrásně vzala ruce na milost, u hodinek takhle shovívavá být nemůžu. Strhávají na sebe pozornost. Moc pozornosti. Víte, jak se se fotí reklamní kampaně na hodinky? Model nebo modelka si ruku s hodinkami dají blízko k obličeji, aby k nim přitáhli zrak diváka, ale sami se přímo do objektivu nedívají - to aby nerušili vjem ze samotného produktu, který mají prodat.

Zdroj: ČTK

Oficiální fotografie Václava Klause. Takový zlatý střed, docela obyčejná, neurazí ani nenadchne. Čistě subjektivně se mi zdá barva obličeje hodně do oranžova, ale to je jenom takový drobný detail. Když se na fotku podívám pozorněji, zaujmou mě oči. Trošičku jakoby se usmívaly. :) Pokud je zakryju rukou a sleduju jenom ústa, nikdy bych neřekla, že se ten člověk směje. Ale přitom, dohromady ten výraz funguje a působí v rámci možností mile. A to se mi líbí.

Zdroj: ČTK

A na závěr Václav Havel. Jasný důkaz toho, že oficiální portrét nemusí být focen z anfasu (zepředu). Havel je malinko natočen bokem a přitom ta fotka perfektně funguje. Mám z ní pocit, že tomuhle muži rozhodně můžu věřit, že stoprocentně ví, co dělá. A přitom, jako by měl v očích jakousi dobrosrdečnost. A drobný detail, který si mě získal - vzor na kravatě - to je paráda! :)

Tak, je asi úplně zřejmé, která fotka srovnání podle mě vyhrála, dokonce to mám seřazené od té "nejméně" povedené po nejzdařilejší. Vynasnažila jsem se do toho nemotat žádné sympatie nebo antipatie, které k tomu či onomu pánovi chovám, zaměřila jsem se jen na fotografickou stránku věci.

Jaký je Váš názor? Co říkáte na nejnovější oficiální portrét?

Mějte se krásně,
Ilka

Svět je krásný

Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji... :) Tihle dva se mají rádi fakt strašlivě moc, protože nijak jinak si nedovedu vysvětlit, že by přistupovali s takovým nadšením k focení v minus šesti stupních. Neměli ani rukavice, ani čepice! :-D

V návodu k zrcadlovce se píše, že minimální provozní teplota je 0°C, ale ta má už vydržela minus sedmnáct, takže... když oželíte fungování LCD displeje, kterému zmrznou tekuté krystaly, technika je jakž takž v cajku.

Já jsem už tak OK nebyla, byla mi zima, jakože fest, ale pro dobré fotky jsem ochotná udělat hodně věcí, takže jsem prostě zatla zuby a fotila dál. I přes mráz panovala během focení příjemná atmosféra a troufám si tvrdit, že jsme si to všichni tři užili. A výsledek? Na ten se můžete podívat níže.

Rozhodně ne všechny fotky jsou takové ty typické "zamilované". Ale když fotím, nenechávám se svazovat zažitými konvencemi a snažím se zachytit to, co z těch lidí před objektivem doopravdy cítím. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na posouzení Vám.

A ještě něco, mockrát děkuju všem svým pravidelným čtenářům, už je Vás jedenáct! Z každého dalšího mám obrovskou radost, stejně tak jako ze všech Vašich komentářů. :-)

Mějte se krásně,
Ilka